ÚVAHA
4. 2. 2010
Jsem se svým životem spokojená i když nějaký facky jsem taky dostala.Všechno ,čím jsem prošla,bylo nutné,abych byla taková ,jaká jsem,často jsem se musela učit trpělivosti,
Co je platné si říkat,že lehká cesta vede vždy do pekel,až tam jít,ne to ne.
Nezbývá než dát hlavu vzhůru a jít dál,někdy tou delší a klikatější cestou.
Asi to tak má být.
Jako mladá jsem byla často neštastná,když mi něco nevyšlo,dnes si řeknu ,že to tak má být,že vše je pro něco,vše má nějaký smysl,který se teprve učíme poznávat.¨
Každý z nás o něco prosí……………osud,Pánaboha,lid…..
Ale musíme se naučit za vše poděkovat,za všechno dobré ,za všechno zlé.
Je zbytečné říkat-proč zrovna já?
Naopak ,musíme dokázat říkat děkuji,že se to stalo.
Jenom ne se litovat,jak se člověk začne litovat,je vše ztracené,všechno musíme brát s mírou,nikdo z nás pozemských není anděl,to bychom tady šustili křídly.
Ale osudu se člověk neubrání,svíčka zhasne,člověk odchází……..
Každý by měl na to být připraven a každý den žít ,jako by to byl den poslední,.žádný rubáš nemá kapsy a nakonec po nás zůstane jen to ,co jsme kdy udělali dobrého.
Komu se tohle podaří,ten vlastně neumírá,zůstává v našich srdcích.
Vždy bychom se měli snažit,aby jednou na nás co nejvíce lidí vzpomínalo.
Alespoň jeden člověk aby si jednou vzpomněl……………………
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář